Protoze je mi jasne,ze se tu nebude kazdemu libit,tak vam nabidnu par uzitecnych
odkazu,ktere vas mozna zanesou pro vas na zajimavejsi mista.
Na tyhle strance najdete jen malo vylozene vojenskych veci,protoze se tady jedna pouze o oznaceni nasi male trempske spolecnosti jezdici
prevazne do plesiveckych lesu nachazejicich se nad vesnickou Lhotka.
TROSKA Z NASI HISTORIE A NECO O NAS
Prvni nas spolecny vandr se konal v unoru 1997,kdy se diky jednomu z nas zacalo konecne po nekonecnych slibech neco
hybat.Slovo dalo slovo a nase zakladni ctyrka vyrazila.Vsechno to vlastne zpunktoval nas kamarad LADA. Tak dlouho
do nas ryl,az jsme nekteri i po vice nez peti letech vyrazili. Prvnim nadsene souhlasicim jsem byl ja pisatel,ONDRA
ktery ac cerstve okrouzkovan jsem porad nemohl zapomenout, kolik zabavy a jinych ptakovin jsem se pred par lety,kdyz jsem
jezdi kazdy tyden nadelal.Mimochodem jsem nejmladsi.Treti z nas, IVAN ,je z nas nejvetsi a to nejen vzrustem,ale i
chabrus na zada.To je porad samy prevlikani,aby mu prej nenastydly zada a on nemusel jit v predklonu s rukou na zadech
celou cestu [simulant]. No a konecne poslednim a nejmensim [proto je az posledni] a nejstarsim, je HONZA .Toto
individuum neboli trempujici duchodce o sobe neustale drze tvrdi ze musi vsechnu praci delat za nas,coz vubec neni pravda
a ac to vi,vubec se pri tom lhani necervena.Myslim,ze se asi nikdo nebude prilis divit kdyz napisu,ze kolikrat vypadame
presne jako tento prislusnik US ARMY a nekdy jeste mnohem sileneji. Mozna i diky tomu se k nam na par vandru pridalo par
jinych nezmaru, kolegu ze zamestnani i mimo nej. Takovym krasnym prikladem zdraveho prirustku byl treba NETA,
JARDA a jeho srdce BELA. Vsichni dokonali Savci, nezne pohlavi nevyjimaje. Malou ukazkou je treba Netova
mala prihoda. Dokazal behem dvou hodin tamnimu usedlikovi vylit do klina pet piv a par panaku. Nejpodivnejsi na tom
ovsem bylo, ze mistni to vzal s ledovym klidem rka: ,,Nevim, proc mi to do toho klina porad lejes, uz sem stejne kvuli
tobe celej mokrej, takze uz me to nemuze nastvat." Nebyl jediny kdo neco vylil,dokonce ten tvrde zkouseny domorodec se
Netovi uspechy snazil hodit na me. Slusne jsem mu vysvetlil, ze to ne ja, ale kamarad a aby mu to nebylo lito tak jsem mu
v zapeti omylem smocil monterky ja. Na par vandru se k nam take pridal sileny amik TOMAS alias Zrzek, ktery nasi
ctyrku doplnil na petku, opravdu vsak jen docasne. Mimo nasi stalou zakladnu na Brdech byla nase jednotka na tri dny
vysazena i na cesko-saskem svicarsku a nabrala smer na pravcickou branu. Tehdy nas vyrazilo osm. Nas pocet od ctyr do
osmi doplnoval BODLAK, AFGANISTAN a dve drahe polovicky. PETRA Ivanova a JITKA Ladova. Ta
mimochodem vypadala,jak kdyz sebou taha zalozni padak [sestej mesic je proste sestej mesic]. Pripadalo nam to sice trochu
trhly jet s takovym brichem na pochodovej vandr, ale silenostem se u nas meze nekladou. Nakonec to na rozdil od Bodlaka
zvladla velice dobre, jelikoz oproti nemu abstinovala. Bodlak se nam hned prvni den ukazkove zdunel a nebyt toho, ze
Petra ulovila na silnici projizdejiciho myslivce v trabosi, ktereho chtel Lada mimochodem zastrelit, protoze to vypadalo
ze nam nezastavi, tak by ho Ivan musel asi tak ctyri kilometry tahnout na zadech. Nastesti to az na par vystupu, za
ktery by se nemusel stydet ani narodni umelec dopadlo dobre. Druhy den Bodlak chodil kolem vsech po spickach, protoze mel
slusny okno a nevedel jestli se nahodou nekoho nedotkl. Ten den jsme si s Ivanem, jemuz po boku statecne cupitala Petra
nekolikrat pripadali jako v dzungli. Vsude kolem nas huste listnate lesy, husty opar a neuveritelne vlhko. Nakonec to
dopadlo tak, ze nam Honza, Bodlak a Avganistan utekli a proto kdyz jsme narazily na prihodne misto na spani, sedeli uz
pravdepodobne v kempove chatce asi tri kilometry pod nami. Ivan, Lada a ja jsme si tam jeste ten den dosli pro vodu.
Dalsi den uz byl vlastne cestou k domovu. Brzy po tehle akci jsme zbyli uz jen tri, protoze Ladova polovicka mela pred
porodem a jak se domnivame, nechtela ho samotneho s nami pustit. Sice neustale sliboval svou ucast, ale vzdy odrekl. V
lete nas bylo dokonce par i zajistovat detsky tabor jako vedouci [ja], zdravotnice [Petra] a technicky personal [Honza a
Ivan]. Bylo to super.
Dalsim nasim pocinem byla stavba srubu v uz zminene oblasti. Zacatku stavby jsme se ucastnily zase ctyri, jen
misto Ladi zaujal Bodlak. Nase stavba zacala jak se ovsem dalo predpokladat uspesne. Co cert nechtel hned jak jsme
vystoupily v Zadni Trebani kde presedame, si Ivan si vzpomnel, ze mu chybi jedna ke stavbe velmi dulezita vec, kterou
pred prestupem jeste vlastnil. Nase pila s nami nevystoupila a cestovala na cerno do Plzne. Prvni den se tedy slo
popremyslet do lhotecke osvezovny kde jsme po inspirujici debate nad tocenym mokem a kartami vypotili valecny plan na
pristi den. Nepral bych vam slyset, jak umi Honza nadavat kdyz vyhrava a kdyz mu to nejde, radil bych vam vyhnout se
tamnejsimu kraji a vzit to radsi pres Sumavu. Po predeslem prohyrenem dni a nutnych nakupech druhy den jsme se do toho
konecne pustili. Rychlost predcila ocekavani. Diky takovym dricum jako jsou Ivan a Honza vyrostla na nasem placku za
jedno odpoledne cela kostra. Timto prace skoncila a pokracovala az dalsi vandr, kdyz jsme si zajistili dostatek dreva na
pobiti a neco na strechu, aby bylo sucho.Bohuzel vsak uz jen ve trech. Bodlak se ozenil a ... konec. Takhle prace
pokracovala dalsich par vandru s obcasnymi prestavkami ve Lhotce k doplneni tekutin a sil pri kartach s mistnim vycepnim
Oldou. Jednoho dne jsme zjistily, ze mame z venku zhruba hotovo. Kdyz jsme tak obhlizeli nasi praci napadlo nas, co by
asi se srubem udelalo pobit ho cely maskovaci siti. No a diky Ivanovu bratrovi se tak stalo. Ted mame boudu vypadajici z
vetsi vzdalenosti jak pancerovy vlak, jen ji posadit na koleje a roztopit v kamnech. Uvnitr mame sice jeste co dodelavat,
ale jak jsme po kratsi pauze v jezdeni do naseho utociste poznali, uz ted mame asi kazdy vikend najemniky. Posledni vandr
se nam bohuzel nejak nesesel a tak jsme diky mensim problemum vyrazili jen dva. Byl to vcelku odpocinkovy vandr s mensi
prochazkou po okolnich srubech. Diky tomu ze prechodne nemuzu pit mi Honza sdelil, ze jsem jogurtik a obcas mi tak rika i
v praci. Doufam, ze je to jen docasne pominuti smyslu, protoze bych byl nerad, aby mi to zustalo. Dalsi zapis uz s datem
a jestli bude cas i podrobnym popisem.
Zatim vas zdravi sgt. Great, sgt. Liberty a sgt. White 101st Airborne Division Screaming Eagles.
.
