2. Když bylo přijato čisté, těžce získatelné, krásně urostlé lidské tělo, bylo by příčinou bolestí zemřít v nevěřícím

a světském smýšlení.

3. Lidský život za kalijugy (nebo v černém věku)je krátký a nejistý. Jeho promrhání ve světských snahách a záleži-

tostech by bylo příčinou bolesti.

4. Protože vlastní (lidský) duch v nevtěleném stavu má povahu dharmakáji, bylo by příčinou bolestí, kdyby byl vy-

sát nečistotou světských přeludů.

5. Protože na Stezce je vůdcem svatý guru, bylo by příčinou bolestí opustit jej před dosažením osvícení.

6. Náboženská víra a sliby jsou dopravními prostředky na cestě k osvobození. Jejich zničení silou neovládnutých

vášní by bylo příčinou bolestí.

7. Bylo-li s pomocí gurua dosaženo ve vlastní bytosti dokonalé moudrosti, bylo by příčinou bolestí ztratit ji ve

zmatku světských žádostí.

9. Při příbuzenství všech bytostí byly by příčinou bolestí nevlídné pocity vůči některé z nich, pocity, které by ji ra-

nily nebo se jí zříkaly.

10. Protože rané mládí slouží k vývoji těla, slova a ducha, bylo by jeho obvyklé promarnění příčinou bolestí.

To je deset příčin bolestí.

1. Poznání vlastních schopností je podmíněno pevnou linií v jednání.

2. Plnění příkazů náboženského učitele je podmíněno důvěrou a pílí.

3. Vystříhání se omylů při volbě gurua je podmíněno tím, že žák pozná vlastní chyby a ctnosti.

4. Schopnost jít ve šlépějích duchovního učitele je podmíněna živostí ducha a pevnou vírou.

5. Stálá opatrnost a bdělost, spojená s pokorou, je podmíněna tím, že tělo, slovo i duch jsou udržovány v oproš-

tění od zlého.

6. Duchovní odolnost a síla myšlení jsou podmíněny dodržováním slibů daných sobě samému.

7. Vysvobození z poddanství je podmíněno oproštěním od žádostí a vztahů.

ustavičným úsilím.

9. Naplnění láskou a soucitem v myšlení i jednání je podmíněno ustavičnou službou všem cítícím bytostem.

10. Uvarování se omylu o tom, jako by hmota a jevy byly skutečné, je podmíněno zkušeností o povaze všech věcí

zprostředkovanou slyšením, porozuměním a věděním.

Toto je deset podmínek.

3. Vyhledej si přátele, jejichž víra a zvyklosti jsou shodné s tvými a na něž se můžeš spolehnout.

4. Mysli na zlo nestřídmosti a spokoj se s takovým množstvím potravy, jaké potřebuješ k zachování zdraví po čas

svého života v ústraní.

5. Zkoumej nestranně nauku velkých mudrců všech sekt.

6. Studuj užitečné znalosti lékařské, astrologické a hluboké umění předvídání.

7. Sleduj takovou životosprávu, jaká tě udrží při zdraví.

9. Za žáky přijmi ty, kdo mají pevnou víru, pokojného ducha a projevují příznivou karmu při svém oprav-

dovém úsilí.

10. Za všech životních nahodilostí zachovávej ustavičně bdělé vědomí.

Toto je deset věcí, které je třeba činit.

2. Varuj se přátel a druhů, kteří škodí míru tvého ducha a tvému duchovnímu vývoji.

4. Varuj se získávat své živobytí podvodem a krádeží.

5. Varuj se jednání, která škodí tvému duchu a zabraňují tvému duchovnímu vývoji.

6. Varuj se lehkomyslného a bezmyšlenkovitého jednání, které tě snižuje v posudku druhých lidí.

8. Varuj se zastírat vlastní chyby a o cizích mluvit veřejně.

9. Varuj se potravy a zvyků škodících zdraví.

10. Varuj se jednat z lakoty.

Toto je deset věcí, kterých se nutno varovat.

1. Nevyhýbej se ideám, které jsou vyzařováním ducha.

2. Nevyhýbej se myšlenkám pramenícím z pravé radosti.

3. Nevyhýbej se matoucím vášním vedoucím k poznání božské moudrosti, neboť jejich správné použití při užívání

4. Nevyhýbej se nadbytku, který podporuje duchovní růst jako hnůj a voda.

5. Nevyhýbej se nemoci a bídě, jsou to učitelé zbožnosti.

6. Nevyhýbej se nepřátelům a neštěstí, jsou to podněty a prostředky k náboženskému životu.

8. Nevyhýbej se (používat) rozumu, základního pilíře každého jednání.

9. Nevyhýbej se žádným cvičením ve zbožnosti (tělesným i duševním), která můžeš provádět.

Toto je deset věcí, kterým se nesmíme vyhýbat.

1. Je nutno vědět, že všechny viditelné jevy jsou klamné nebo neskutečné.

2. Je nutno vědět, že lidský duch je nestálý a bez samostatného bytí.

4. Je nutno vědět, že tělo a slovo utvořené ze čtyř elementů jsou pomíjející.

5. Je nutno vědět, že není možno se vyhnout následkům minulých činů jako prameni všech utrpení.

6. Je nutno vědět, že bolesti se stávají duchovními učiteli, přesvědčují-li o nezbytnosti náboženského života.

7. Je nutno vědět, že spojení se světskými věcmi přináší bohatství podrývající duchovní pokrok.

8. Je nutno vědět, že neštěstí vedoucí k nauce je také duchovním vůdcem.

10. Je nutno vědět, že všechny věci na sobě navzájem závisí.

To je deset věcí, které je nutno vědět.

1. Praktické vědění o Stezce si máš osvojit tím, že na ni vstoupíš (ne tak jako mnozí, kteří propagují náboženství,

ale nesnaží se je realizovat).

2. Opuštěním vlastní země a vlastního obydlí máš skutečně prožít nelpění.

3. Jestliže sis zvolil náboženského učitele, zbav se sobectví a následuj jeho nauky bez odmluvy.

5. Nepokrývej leností duchovní vědění v tobě klíčící, ale rozvíjej je při ustavičné bdělosti.

6. Poznav již duchovní osvícení, hledej je v odloučenosti a ponech všechnu činnost lidstvu.

7. Maje praktickou znalost duchovních věcí a uskutečniv odříkání, nedovol tělu, slovu nebo myšlenkám žádný odpor,

ale přihlížej ke třem slibům: chudoby, čistoty a poslušnosti.

9. Nastoupil-lis mystickou stezku mantrajány, osvoboď tělo, slovo i myšlenky od znesvěcení a cvič trojnásobnou mandalu.

10. V mládí se varuj lidí, kteří ti nemohou být duchovními vůdci. Tím spíše pozorně usiluj o praktické vedení u nohou

moudrého a zbožného gurua.

To je deset věcí, které je nutno cvičit.

1. Setrvej, žáku, v naslouchání a uvažování o náboženských naukách.

3. Setrvej v odloučenosti, až tvůj duch bude jógou ukázněn.

4. Setrvej v úsilí o soustředění vzhledem k obtížnému zvládnutí myšlenek.

6. Setrvej v meditaci, pokud nedosáhneš neotřesitelného duchovního klidu samádhi.

7. Setrvej v samádhi a v prodlužování jeho trvání, dokud nezískáš schopnost libovolně je probudit.

9. Setrvej v úsilí o vyhubení klíčících pokušení vzhledem k odporu velké žádostivosti, mocné touhy nebo sla-

bosti ducha.

Toto je deset věcí, v nichž je třeba setrvat.

1. Vzhledem k nesnadnému získání krásně urostlého, volného lidského těla pospěš, abys začal náboženský život.

2. Pospěš, abys zbožně žil v myšlence na smrt a nejistotu života.

3. Vzhledem k nezrušitelnosti neodvratných následků svého jednání pospěš, aby ses uvaroval bezbožnosti a zlého.

4. Vzhledem k nešťastným osudům v koloběhu postupných vtělení pospěš si hledat osvobození.

5. Pospěš si vysvobodit se duchovním osvícením z bídy, v níž žijí všechny cítící bytosti.

6. Vzhledem ke zvrácenému a klamnému způsobu myšlení všech cítících bytostí pospěš, abys naslouchal nauce

a rozjímal o ní.

7. Pospěš, abys ustavičným rozjímáním zničil v sobě tak těžce vyhladitelné klamné představy.

8. Pospěš si hledat (v nauce) protijedy proti přesile zlých sklonů této kalijugy.

9. Pospěš, abys vytrval v úsilí o osvícení při myšlence na tento věk temnoty plný neštěstí.

10. Vzhledem k neužitečnosti života promarněného bez cíle si pospěš pilně usilovat o nauku.

To je deset podnětů.

1. K chybě tlachavosti může vést slabá víra spojená se silným rozumem.

2. K chybě úzkoprsého dogmatismu může vést silná víra spojená se slabým rozumem.

3. K chybě bludného přehánění nebo k falešné cestě může vést přílišná horlivost bez příslušného nábožen-

ského poučení.

4. K chybě zbloudění v temnotě podvědomí (nevědomí) může vést rozjímavé pohroužení bez dostatečného naslou-

chání nauce a jejího zkoumání.

5. K chybě náboženské domýšlivosti může vést nauka nepoužívaná v praxi nebo nedostatečně pochopená.

6. K chybě usilování jen o vlastní vysvobození může vést nedostatečné školení v nesobeckosti a nekonečném soucitu.

7. K chybě čistě pozemské působnosti může vést nedostatečné vědění o vlastní nehmotné podstatě.

8. K chybě čistě pozemských úvah a řízení se jimi může vést neúplné udušení světské ctižádosti.

9. K chybě nadýmání se světskou (i duchovní) pýchou může vést sdružování se s lehkověrnými a nízkými

obdivovateli.

10. K chybě pachtění se za světskými věcmi může vést vychloubání se svým okultním věděním a mocí.

Toto je deset chyb.

2. Připoutanost může být zaměněna s blahovolností a soucitem.

3. Ustání duševní činnosti může být zaměněno s klidem nekonečného Ducha, který je konečným cílem.

4. Smyslový postřeh (zjevy nebo vjemy), může být zaměněn se zjevením (jasem) skutečnosti.

5. Odlesk skutečnosti může být zaměněn s dokonalým uskutečněním.

6. Člověk, který vyznává náboženství ústy, ale neuskutečňuje je, může být zaměněn s člověkem věřícím.

7. Otrok vášně může být zaměněn s mistrem jógy, který se osvobodil od platných pravidel.

8. Sobecký čin může být zaměněn s nesobeckým.

10. Podvodník může být zaměněn s mudrcem.

Toto je deset podobných věcí, jež je možno zaměnit.

1. Nebloudí, kdo prost vztahů ke všem věcem vstupuje jako bhikšu do svaté obce mnichů a volí bezdomoví.

3. Nebloudí, kdo důkladně nauku zkoumá, naslouchá jejímu vyučování, o ní přemítá a do ní se hrouží.

4. Nebloudí, kdo se pln pokory oddává vysokému snažení.

5. Nebloudí, kdo při liberálních náboženských náhledech pečlivě vykonává své povinnosti (náboženské obřady).

6. Nebloudí, kdo bez pýchy chová velký rozum.

7. Nebloudí, kdo bohat náboženskými zkušenostmi svědomitě se do nich noří.

8. Nebloudí, kdo bez marnivosti má hluboké náboženské vědění a duchovní poznání.

10. Nebloudí, kdo pln nesobecké oddanosti prokazuje druhým lidem dobro.

Toto je deset věcí nepodrobených omylu.

vrací s prázdnýma rukama ze země bohaté drahokamy.

2. Je těžkým pochybením, jestliže se někdo, vstoupiv do svaté obce mnichů, vrací k světskému životu. Je podoben

můře letící do planoucího světla.

címu na břehu veliké řeky.

4. Je těžkým pochybením, neužívá-li člověk k ničení náruživosti morálních předpisů, které zná. Je podoben nemoc-

5. Je těžkým pochybením, káže-li někdo náboženství, aniž je uskutečňuje. Je podoben papoušku drmolícímu mod-

litbu.

6. Je těžkým pochybením, dává-li někdo almužnu z toho, co nakradl, uloupil nebo získal podvodem. Podobá se

7. Je těžkým pochybením, přináší-li kdo bohům (za oběť) maso usmrcených živočichů. Je podoben člověku, jenž

předkládá matce maso jejího vlastního dítěte.

8. Je těžkým pochybením, cvičí-li se kdo v trpělivosti ze sobeckých pohnutek a nikoli proto, aby znásobil svou uži-

tečnost pro všechny bytosti. Ten se podobá kočce, která cvičí trpělivost, aby mohla chytit myš.

9. Je těžkým pochybením, koná-li někdo záslužné věci jen pro světskou slávu a pochvalu. Je to, jako kdyby vyměnil

10. Je těžkým pochybením, když někdo zůstává rozháraným přes mnohé naslouchání nauce. Je podoben lékaři, který

má vleklou chorobu.

žití. Je podoben boháči, který ztratil klíče od svých pokladů.

12. Je těžkým pochybením, chce-li někdo vykládat druhým lidem nauku, již dosud zcela nepochopil. Je to slepý vůdce

slepých lidí.

13. Je těžkým pochybením, když někdo považuje zkušenosti prvních stupňů rozjímání za zkušenosti posledních stupňů.

Takový se podobá člověku, který pokládá mosaz za zlato.

Toto je třináct těžkých pochybení.

1. Je slabostí u zbožného člověka, když i v osamělosti nechá svého ducha pohnout světskými věcmi.

2. Je slabostí u zbožného člověka, když jako představený kláštera hledá svůj prospěch (nikoli prospěch bratří).

3. Je slabostí u zbožného člověka, střeží-li pečlivě nauku o mravnosti, ale jemu samému se nedostává síly dodržovat

mravní kázeň.

4. Je slabostí, jestliže někomu záleží na světském pocitu příchylnosti a odporu ještě tehdy, když už je na

stezce nauky.

6. Je slabostí, jestliže někdo ulovil nejmenší zátřpyt skutečnosti a nesetrvává v jógickém soustředění (sádhaně), až

by dosáhl zlomu dokonalého osvícení.

7. Je slabostí u zbožného člověka, vkročí-li již na stezku nauky a není s to ji dále sledovat.

9. Je slabostí u toho, kdo se rozhodl žít náboženským životem, couvá-li před požadavkem přísné odloučenosti, ač

ví, že bez ptaní bude opatřen jídlem a všemi potřebami.

10. Je slabostí u zbožného člověka, vystavuje-li na odiv skryté síly při vymítání démonů nebo při léčbě nemocí.

11. Je slabostí u zbožného člověka, hledí-li vyměnit svatou nauku za potravu a peníze.

12. Je slabostí, jestliže se ten, kdo se zasvětil náboženskému životu, obratně chválí na útraty jiných lidí.

13. Je slabostí u zbožného člověka, káže-li vznešené nauky jiným lidem, ale sám se jimi neřídí.

15. Je slabostí u zbožného člověka, nedovede-li být lhostejný k trampotám i pohodlí.

Toto je patnáct slabostí.

2. Na počátku (praktického uskutečňování náboženských nauk) je nezbytný hluboký odpor proti nepřetržitému sledu

smrtí a znovuzrození.

3. Nezbytný je guru, který je schopen dovést tě po Stezce k osvobození.

5. Nezbytná je neproměnná vytrvalost v rušení zlých činů konáním dobrých, jakož i trojnásobný slib cudnosti těla,

čistoty myšlení a ovládání řeči.

6. Nezbytná je lozoe tak obsažná, aby mohla pojmout všechno vědění.

7. Nezbytný je způsob rozjímání, jímž se vyvolá síla duchovního soustředění na libovolný předmět.

8. Nezbytné je takové životní zaměření, které dovede použít každého jednání (těla, slova i rozumu) k po-

kroku na Stezce.

10. Nezbytné jsou zvláštní pokyny (moudrého gurua) k vystříhání se scestí, pokušení, léček a nebezpečí.

11. V okamžiku smrti je nezbytná nepřemožitelná víra, plná vysokého duchovního míru.

12. Nezbytné je jako následek prakticky prováděných vybraných nauk nabýt duchovních sil, jimiž můžeme pro-

měnit tělo, slovo a rozum v božskou prapodstatu.

Toto je dvanáct nezbytných věcí.

1. Znakem převahy je nedostatek pýchy a závisti.

3. Znakem převahy je úplná neznalost pokrytectví a podvodu.

4. Znakem převahy je umění žít tak trpělivě v souladu se zákonem o příčině a následku, jako se střeží zřítelnice oka.

vinnostem.

6. Znakem převahy je zachovat přátelství (ke každému) i při (současném) nestranném pozorování všech bytostí.

7. Znakem převahy je hněvu prosté soucítění se špatně žijícím člověkem.

8. Znakem převahy je dopřát druhému vítězství a sám utrpět porážku.

9. Znakem převahy je vzdálit se davů ve všem myšlení a jednání.

10. Znakem převahy je věrné a pokorné dodržování slibu čistoty a zbožnosti.

To je deset znaků vyššího člověka a jejich opak je znakem nižšího člověka.

2. Neužitečná je práce a strádání pro vlastní domov v tomto světě, kde smrt ponechá jen prázdné ruce a mrt-

vola je již příštího dne vypuzena ze svého vlastního domu.

3. Je neužitečné zanechat potomkům světské bohatství (místo duchovního) třeba z lásky, neboť (bez duchovního

osvícení) nejsou s to poskytnout nám při umírání sebemenší pomoci.

nebo laskavé náklonnosti, neboť umírajíce musíme přec bez nich jít svou cestou zcela sami.

5. Je neužitečné zanechávat potomkům světské věci, když i oni jsou podrobeni smrti a stejně jednou ztratí

naše dědictví.

6. Je neužitečné zaměstnávat se získáváním světských věcí, když ve smrti jsme nuceni opustit i vlastní dům.

7. Neužitečný je vstup do svaté obce mnichů, pokud nenastoupíme svatý život, neboť z nesplnění náboženských slibů

vzniknou jen nová bědná vtělení.

8. Neužitečné je naslouchat nauce a rozjímat o ní, aniž ji uskutečníme a nahromadíme tak duchovní síly k pomoci

v okamžiku smrti.

9. Neužitečné je žít dlouho s duchovním učitelem, jestliže nás nedostatek pokory a uctivosti činí neschopnými du-

chovního vývoje.

10. Neužitečné je více se oddávat bezúčelnostem tohoto světa než hledat božskou moudrost, protože existující a vi-

ditelné jevy jsou vždy pomíjející, proměnné a nestálé a protože pozemský život neskýtá ani skutečnosti ani tr-

valého lesku.

Toto je deset neužitečností.

smrtící jed.

přes propast.

3. Sobě působí starost, kdo žije pokrytecky je podoben tomu, kdo otravuje vlastní pokrm.

4. Sobě působí starost, kdo chce působit jako hlava kláštera, aniž k tomu má dostačující duchovní sílu | je podo-

ben stářím sešlé ženě, která by chtěla hlídat stádo.

5. Sobě působí starost, kdo se jako v poušti zbloudilý slepec věnuje sobeckým a ctižádostivým snahám, místo aby

dbal prospěchu druhých.

6. Sobě působí starost, kdo bere na sebe obtížný úkol, který nebude moci splnit je podoben slabému člověku,

jenž chce nosit těžké náklady.

7. Sobě působí starost, kdo z pýchy a domýšlivosti přestupuje Buddhovy příkazy nebo příkazy svatého gurua je

podoben vládci špatně řízeného státu.

8. Sobě působí starost, kdo promarňuje čas potřebný k rozjímání tím, že se rozptyluje ve městě a na venkově {

{ je podoben kamzíkovi, který zaběhl do údolí, místo aby prodléval v bezpečí hor.

9. Sobě působí starost, kdo se honí za světskými cíli, místo aby dbal o rozvoj božské moudrosti v sobě | je podoben

10. Sobě působí starost, kdo nestydatě zpronevěřuje oběti přinášené guruovi nebo božské Prapodstatě | je podoben

dítěti polykajícímu žhavé uhlíky.

To je deset starostí, které si sami způsobujeme.

1. Svému dobru slouží, kdo se vzdává světských zvyků ve prospěch posvátné dharmy.

2. Svému dobru slouží, kdo opouští domov a příbuzenstvo, aby se přimkl ke svaté bytosti gurua.

3. Svému dobru slouží, kdo zanechává světského konání a cvičí se v trojí pravé náboženské činnosti | v naslou-

chání, přemítání a rozjímání o vznešené nauce.

4. Svému dobru slouží, kdo se straní družného života, aby žil v osamocení,

6. Vlastnímu dobru slouží, kdo se spokojí s jednoduchými věcmi a oprostí se od žádostí po světském majetku.

7. Svému dobru slouží neotřesitelná zásada nevyužívat druhých.

8. Svému dobru slouží, kdo se vzdá pomíjivých radostí tohoto života, aby směřoval k uskutečnění věčné blaže-

nosti v nirváně.

9. Svému dobru slouží, kdo usiluje o poznání skutečnosti a zříká se vztahů ke všemu pozemskému (pomíjivému a ne-

skutečnému).

správně používá k tomu, aby získal dvojité zásluhy.

Toto je deset věcí, kterými člověk slouží svému vlast-

nímu dobru.

2. Pro průměrný rozum je nejlepší poznání zákona protikladů, jenž působí zevně i vnitřně.

3. Pro mocný rozum je nejlepší dokonalé pochopení, že poznávající, poznávané a postup poznávání jsou neodluči-

telné.

4. Nejlepším rozjímáním pro slabý rozum je zaměření ducha na jediný předmět.

5. Nejlepším rozjímáním pro průměrný rozum je vždy znovu a znovu obracet vědomí ke dvojnosti (jevu a věci

o sobě, o lidském vědomí a duchu).

soustřeďující se, předmět soustředění a postup soustředění jsou nerozlučnou jednotou.

7. Nejlepším náboženským cvičením pro slabý rozum je žít v přesném souladu se zákonem o příčině a následku.

8. Nejlepším náboženským cvičením pro průměrný rozum je rozjímat o věcech jako o předmětech viděných ve snu

nebo jako o magicky vytvořených obrazech.

9. Nejlepším náboženským cvičením pro mocný rozum je zanechat všech světských žádostí a konání (jako by zde

téměř ani nebylo hmotných věcí).

vášní a sobectví.

Toto je deset nejlepších věcí.

2. Je těžkou chybou zbožného člověka, baží-li po světském vědění víc než po vznešených tajných naukách vel-

kých mistrů.

3. Je těžkou chybou zbožného člověka, snuje-li dalekosáhlé plány na stavbu trvalého bydliště (v tomto světě), místo

aby prožíval každý den jako poslední ve svém životě.

4. Je těžkou chybou zbožného člověka, káže-li davu nauku (dříve než ji poznal jako pravou), místo aby se v osamělosti

do ní hroužil a tak zkoumal její pravdivost.

5. Je těžkou chybou zbožného člověka, když jako skrblík hromadí bohatství, místo aby je obětoval náboženství

a dobročinným dílům.

6. Je těžkou chybou zbožného člověka, oddá-li se výstřednostem těla, slova a myšlení, místo aby přísně zachovával

sliby (čistoty a cudnosti).

7. Je těžkou chybou zbožného člověka, tráví-li svůj život mezi strachem a doufáním místo poznáváním skutečnosti.

8. Je těžkou chybou zbožného člověka, chce-li místo sebe zlepšovat jiné lidi.

své bytosti.

10. Je těžkou chybou zbožného člověka, je-li líný a lhostejný, místo aby zaměřoval svůj život k duchovnímu vývoji.

Toto je deset těžkých chyb.

1. Na konci (náboženské stezky) je nezbytný tak hluboký odpor proti nekonečné řadě smrtí a opětných zrození (jimž

propadají všichni neosvícení lidé), že se jim snažíme uniknout jako srna uvěznění.

2. Ve snaze o osvícení je nezbytná tak velká vytrvalost, že by člověk nelitoval ani ztráty vlastního života, jako neželí rolník práce na vzdělávání svých polí, i kdyby musel již zítra zemřít.

3. Nezbytný je usměvavý mír Ducha podobný radosti člověka, který vykonal veliký, daleko působící čin.

5. Nezbytné je vypjaté zaměření vědomí k jedné myšlence, jako činí matka myslící jen na svého jediného ztra-

ceného syna.

6. Nezbytné je vědět, že všechno konání je marné, jako ví pasák, že nemůže nic dělat, aby opět získal stáda za-

hnaná nepřítelem.

8. Nezbytná je tak silná důvěra ve vlastní duchovní schopnosti, jako věří silák své tělesné obratnosti, že mu dopo-

může ponechat si nádherný drahokam, který nalezl.

10. Nezbytná je taková důvěra v pravé bytí (jakožto jediné útočiště), s jakou důvěřuje vyčerpaný pták zahnaný od pev-

niny lodnímu stožáru, který mu poskytuje útočiště.

Toto je deset nezbytností.

v ně ponořovat.

2. Když byla poznána podstata neposkvrněného ducha, je zbytečné hledat odpuštění hříchů.

4. Po dosažení stavu neposkvrněné čistoty je zbytečné přemýšlet o Stezce nebo o prostředcích k jejímu nastou-

pení (neboť cíle je dosaženo).

5. Když byla prožita neskutečná (klamná) povaha vědění, je zbytečné rozjímat o nevědění.

6. Když byla poznána neskutečnost (klamná povaha) zatemňujících náruživostí, je zbytečné hledat proti nim proti-

jed.

7. Když byla poznána klamnost všech jevů, je zbytečné ještě něco hledat nebo zamítat.

8. Když byly bída a neštěstí poznány jako požehnání, není třeba hledat štěstí.

9. Když byla poznána nezrozená (nestvořená) povaha vlastního ducha, je zbytečné cvičit přenášení (koneč-

ného) vědomí.

Toto je deset zbytečných věcí.

1. Jediný volný, krásně utvářený život je cennější než nesčetné nelidské životy v některé ze šesti sfér.

2. Jediný mudrc je cennější než celá tlupa nenábožensky nebo světsky smýšlejících lidí.

3. Ezoterní pravda je cennější než bezpočet nauk exoterních.

4. Jediný záblesk božské moudrosti zachycené v soustředění je cennější než všechno vědění získané jen naslouchá-

ním a přemítáním o náboženských otázkách.

5. Nejmenší zásluha obětovaná blahu druhých lidí je cennější než přemíra zásluh o vlastní já.

6. Třeba jen na okamžik dosažený stav samádhi oproštěný ode všech myšlenkových pochodů je cennější než trvalé žití

v samádhi neoproštěném ještě od myšlení.

7. Jediný okamžik blaženosti nirvány je cennější než prožívání všech smyslových pocitů štěstí.

8. Nejmenší úplně nesobecký čin je cennější než bezpočet dobrých činů prokazovaných sobecky.

9. Opuštění všeho světského (domova, rodiny, přátel, bohatství, slávy, trvání života, ba i zdraví) je cennější než

jakékoli milosrdné rozdávání nesčetných světských statků.

10. Život naplněný touhou po osvícení je cennější než eony trvající život věnovaný světským snahám.

Toto je deset větších skvostů.

1. Pro toho, kdo žije opravdu náboženským životem, je lhostejné, zdržuje-li se světské činnosti či nikoli.

2. Kdo opravdu poznal nadpřirozenou podstatu Ducha, pro toho je lhostejné, oddává-li se rozjímání nebo nikoli.

3. Pro toho, kdo se neváže k pozemskému životu, je lhostejné, žije-li v askezi či nikoli.

4. Kdo poznal skutečnost, pro toho je lhostejné, žije-li v osamělosti na horských výšinách, či zda sem tam putuje

(jako bhikšu).

5. Kdo ovládá svoje myšlení, pro toho je lhostejné, účastní-li se radostí života či nikoli.

7. Kdo je neproměnný v pokoře a víře (k guruovi), pro toho je lhostejné, žije-li se svým guruem či nikoli.

Toto je deset lhostejných věcí.

1. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že bylo zvěstováno deset zbožných úkonů, šest páramit, různé

nauky o skutečnosti a dosažení dokonalosti, čtyři vzácné pravdy, čtyři stupně dhjány, čtyři úrovně bytí bez tvaru a dvě mystické stezky duchovního vývoje a osvobození.

2. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že mezi lidmi v sansáru žila osvícená knížata a brahmíni, čtyři

3. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že na tomto světě se rodí lidé, kteří jdou po Stezce, ti, kteří

4. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že jsou bytosti, které přijaly osvícení bódhi a působí jako božská vtě-

5. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že jako ovoce všeobjímajícího dobrodiní bódhisattvů působí ve

světě ochranné vlivy sloužící k osvobození lidstva a všechživoucích bytostí.

6. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že i v nešťastných oblastech bytí mohou být po smrti pocítěny oka-

mžiky štěstí jako bezprostřední následky slabých činů milosrdenství vykonaných v lidském světě.

7. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že i po špatně vedeném životě odříkali se lidé světa a stávali se

ctihodnými vůdci.

8. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že se obraceli k životu náboženskému a dosahovali nirvány i lidé,

9. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že i pouhou vírou v nauku, rozjímavým ponořením se do ní nebo

oblečením řeholnického roucha bhikšu stává se člověk hodným vážnosti a úcty.

10. Přednost svaté dharmy dokazuje skutečnost, že je člověk vyhledáván a podporován ve všem, čeho je k živobytí

třeba, i potom, když se vzdá všech světských statků, nastoupí náboženský život a zřekne se postavení otce rodiny.

Toto je deset předností svaté dharmy.

2. Obrazný je výraz ţstezka\, neboť není putování po stezce ani toho, kdo po ní kráčí.

5. Protože není ani prožívání přirozeného stavu ani toho, kdo ho prožívá, je výraz ţpřirozený stav\ jen obrazný.

10. Není ani podržení (ovoce vlastních činů) ani toho, kdo by je podržel. Výraz ţovoce jednání\ je jen obrazný.

vzneseném vědění o skutečnosti.

4. Je velkou radostí, že ve stavu (nestvořeného) Praducha není rušivých pochodů v mysli.

nebo nějaké změny.

páry protiv.

vání někomu.

kdo ji chtějí nastoupit.

Toto je deset velkých radostí.