|
|
Z knihy
Jeho svatost Dalajlama
Probuzení mysli a osvícení srdce
Setkáváme se s nesčetným utrpením, které ne-
chceme, a nejsme schopni dosáhnout úspěchu v tom,
po čem toužíme. Pokud nepoznáme sebestřednost ja-
ko příčinu, zdůrazňujeme vždy nějakého vnějšího či-
nitele. Naše rození do stavů existence, kde se setká-
váme s nekonečným utrpením, se neděje bez příčin
a podmínek. Nepříznivé příčiny vznikají z činů a ru-
šivých emocí. Činy vznikají hlavně kvůli rušivým
emocím. A mezi rušivými emocemi je to nevědomost
sahající po mylné představě já, která je zdrojem vše-
ho utrpení. Proto všechno zlo, utrpení a strach na svě-
tě povstávají z mylného pojetí vlastního já. K jakému
užitku je tento velký duch, který ve mně sídlí?
Těm z nás, kteří jsou pod nadvládou rušivých emo-
cí, jsou jejich já instinktivně drahá. Ceníme si sebe-
střednosti a mylného pojetí svého já v nás. Potřebuje-
me přezkoumat, zda tento přirozený pocit, že se mu-
síme starat o své vlastní dobro, je prospěšný nebo
škodlivý. To, co hledáme, je štěstí nás samých, ale po-
kud jsme pod vlivem sebestřednosti, získáváme jen
utrpení. Sebestředný postoj a mylná koncepce já, kte-
ré působí spolu jako dva velcí přátelé, vlastně pracu-
jí proti našim vlastním zájmům.
Mylná koncepce já vede k sebestřednému postoji,
který poklidně přebývá v samém jádru naší bytosti.
Následný nedostatek ohledu k ostatním je jako ostrá
zbraň nebo zlý pohled, kterým odřízneme zájem
o dobré a špatné skutky. Tímto způsobem ničíme
možnost dosáhnout lepšího znovuzrození, osvobození
či osvícení. Špatný pohled vzniká z našeho silného
pocitu vnitřně existujícího já. Proto ignorujeme ostat-
ní lidi, dokonce ignorujeme i Buddhovo učení a vy-
smíváme se Buddhovi samému. Je to kvůli našemu
mylnému pojetí já. Je to tak, jako by v nás sídlil ně-
jaký odporný řezník. Sobecké myšlení se svým pyt-
lem touhy, odporu a nevědomosti je jako zloděj, kte-
rý nás olupuje o naši úrodu ctnosti.
Semena vědomí se sázejí na polích činu. Znovu
a znovu je zavlažuje vodou přání a touhy náš vnitřní
farmář, který pěstuje výhonky stavů znovuzrození. I to
se děje z důvodu našeho sebestředného postoje. Ač-
koli se v minulosti zjevili nesčetní buddhové a bódhi-
sattvové, my nejsme schopni rozvinout ani jedinou je-
jich vlastnost. Kvůli své sebestřednosti zůstáváme
nazí, máme prázdné ruce a jsme líní. Ať v koloběhu
životů přebýváme kdekoli, obklopuje nás utrpení. Ať
se stýkáme s kýmkoli, je to přítel utrpení. Ať se těší-
me z čehokoli, je to předmětem úzkosti. I když to
Buddha objasnil, jsme stále naplněni žádostivostí
a pro svůj sebestředný postoj myslíme jen na shro-
maždování bohatství.
Aniž bychom věděli, zda něco je či není dobré,
vkládáme v to z důvodu své sebestřednosti zbytečná
očekávání. Jdeme do války a riskujeme ztrátu svých
životů. Pro svou sebestřednost si při tom myslíme, že
nějak přežijeme a někdy jindy zase budeme bojovat.
Stojíme-li před nejnepatrnějším problémem, hned
svádíme vinu na svého představen6ho či učitele, na
přátele nebo rodiče. Náš pocit sebestřednosti je ne-
stoudný. Žárlíme na své nadřízené, soutěžíme se sobě
rovnými a jsme pyšní a pohrdliví vůči těm, kteří opro-
ti nám stojí níže. Cítíme se šťastni, když jsme chvále-
ni, a nepříjemně, když kritizováni. Rušivé emoce se
vymykají naší kontrole jako kůň bez uzdy, a to vše
kvůli našemu sebestřednému postoji.
Jsme tak sebestřední, že když na svém polštáři na-
lezneme krysí trus, děláme si starosti, že nám krysa
vyhryže oči. Když slyšíme zvuk hromu, děláme si sta-
rosti, že nám blesk zasáhne hlavu. Na strašidelném
místě je naší první starostí, aby se nás nezmocnil zlý
duch, který tam přebývá. Sebestřednost je zdrojem
našeho strachu. Někteří lidé trpí, protože nechtějí
slyšet špatné zprávy, jiní trpí, že nedokáží ovládat své
nepřátele či snášet své příbuzné. Ve všech těchto pří-
padech je zdrojem vší viny sobectví.
Všechna neštěstí vznikají kvůli naší neukázněné
mysli. Mysl je vzpurná pro náš sebestředný postoj. Je
jako oměj, ze které se získává jed. Vytváří zástup
emocí, jako jsou naděje a úzkost, kvůli nimž neustá-
le čelíme nezdarům a pohromám. Obvykle ukazujeme
prstem na druhé a obviňujeme je ze všeho, co se ne-
daří. Ale skutečné jádro problému, zdroj všech potí-
ží, původ všech neblahých a špatných znamení je se-
bestředný postoj, který nerušeně pobývá v našem
srdci. Po celý čas, který nemá počátek, jsme oddaně
následovali jeho vůdcovství. A tak bychom mu měli
dát za vinu všechny naše chyby.
Abychom proměnili své mysli, měli bychom násle-
dovat praktického příkladu velkých kadampovských
mistrů. Zatímco nadrobno rozsekával cihlu čaje, říká-
val jeden geše sám sobě: "Ať získám vítězství nad se-
bestředným postojem," a představoval si, že ho také
rozsekává. Jiný říkával: "Zůstanu na stráži u vstup-
ních dveří své mysli, ozbrojen ostrým kopím bdělosti.
Jestliže sebestřednost zaútočí, i já zaútočím. Bude-li
odpočívat, odpočinu si též."
Geše Langri Tangpa říkal: ",Dej užitek a vítězství
vnímajícím bytostem.' Proč? Protože v závislosti na
nich vznikají všechny vynikající vlastnosti a štěstí.
,Vezmi na sebe všechny ztráty a porážky.' Proč? Pro-
tože všechno utrpení i škoda pocházejí z toho, že si
sami sebe ceníme."
Důležité je poznat chyby našeho sebestředného
postoje a považovat ho za svého nepřítele. Můžete být
obklíčeni nezdarem a hlubinami bídy Ale když víte
,
že zdroj té pohromy leží ve vašem mylném pojetí já
a v sebestředném postoji, budete si vědomi, že vaším
prvním úkolem je zničit je. Pak na vás nepříznivé
vnější podmínky přestanou mít vliv a opadne nepře-
rušený proud strachu, naděje a úzkosti. Když od nich
budete osvobozeni, můžete se uvolnit.
Pokud nejste schopni toto provést, můžete se stát
třeba mnichem či mniškou a na sobě mít náklad slav-
nostních rouch, jako nosí břemena jaci, nebo si tisíc-
krát postavit na hlavu svou zasvěcovací vázu či strá-
vit celý svůj život nasloucháním dharmě, a přece se
z vás nestane následovník Velkého vozu. Ale dokáže-
te-li použít toho, co jste se naučili, stanete se násle-
dovníkem Velkého vozu. Vaše mysl se rozšíří. Budete
schopni pozdvihnout ostatní a rozvinete v sobě velkou
moudrost.
Kdyby měli buddhové tří dob, minulosti, přitom-
nosti a budoucnosti, po celé věky vysvětlovat nevýho-
dy a chyby sebestředného postoje a z něj pramenících
rušivých emocí, nebyl by tomu nikdy konec. Ale prá-
vě učiněné krátké vysvětlení stačí, abyste si uvědo-
mili chyby sebestředného postoje. Mělo by vás podní-
tit k jeho odstranění.
Naše minulé zkušenosti vzniklé z vnějších událos-
tí a naše rozličně plány do budoucna mají společný
základ v naší mysli. Přirozeností mysli je pouhá jas-
nost a vědomí. Minulá zkušenost je nyní pouze před-
mětem vzpomínky. Naše budoucí plány jsou jen spe-
kulace. Takové minulé a budoucí události jsou jenom
výtvory mysli. Proto je veškerá naše zkušenost, ať po-
zitivní, či negativní, škodlivá, nebo blahodárná, vy-
tvořena myslí. Indický mistr Čandrakírti říká:
Různé jsou světy vnímajících bytostí a
jejich prostředí je stvořeno myslí.
Všechny vnímající bytosti vznikly činem.
Ale chybí-li mysl, činy také neexistují.
Naše rozdílné zkušenosti jsou projevy mysli. Podle
toho, jak je vaše mysl uklidněná nebo bouřlivá, jak je
pozitivní či negativní, takových čin¦ se dopouštíte.
Silou činu povstává vnitřní prostředí, jedincovo fyzic-
ké tělo, i vnější prostředí, místo, na němž přebývá
Povaha takového činu závisí na tom, zda je vaše my-
sl ukázněná, či není. Proto závisí nekonečné množství
úrovní štěstí a utrpení i vlastní uspořádání prostředí
velice na tom, zda je vaše mysl mírná či divoká. Z to-
hoto důvodu je rada, jak ukáznit mysl, tak důležitá.
Obecně řečeno, náboženství lze praktikovat fyzic-
ky a slovně. Ale podstatnou věcí je proměna mysli.
Znamená to držet na uzdě neukázněnou, neklidnou
a nepoddajnou mysl před obvyklým šílenstvím. Zna-
mená to postupně proměňovat mysl, která neví, jak
pěstovat příčiny štěstí či odstraňovat utrpení, i když
právě po tom toužíme.
Mysl nelze proměnit silou, použitím nožů a pušek.
Může se zdát, že je slabá, bez tvaru a barvy, ale ve
skutečnosti je houževnatá a nezdolná. Jediným způ-
sobem, jak ji změnit, je použít mysli samé. Protože
jen mysl dokáže rozlišit mezi tím, co se má udělat
a čeho se má zanechat. Takto může být rozptýlena
temnota nevědomosti. Když mysl pochopí, jaký do-
časný a konečný užitek pochází z pěstování ctností
a jak¦ viny se skrývají ve zlých činech, pak budeme
schopni podle toho jednat.
Když se my, buddhisté, uchylujeme k útočišti ve
'l¦ech klenotech, máme sklon je přijímat v někom
dalším, v Buddhovi a jeho vlastnostech. Ale skuteč-
n¦m útočištěm jsou dharma pravého ukončení
a pravá cesta, ke kterým máme my sami v budoucnu
dospět. Abychom těchto kvalit dosáhli, uchylujeme
se v přítomnosti k útočišti v někom, kdo již dokázal
uskutečnit poznání a zbavil se negativity. Hledáme
poznání ve zkušenostech buddhů a žádáme je, aby
nás vedly a vylévaly na nás své požehnání a ochranu.
Nejdůležitější je porozumět tomu, že vaše vlastní bu-
doucnost je ve vašich vlastních rukou. Buddha pravil:
"Ukázal jsem vám cestu k nirváně, ale dosažení nir-
vány záleží na vás."
V této souvislosti má požehnání za následek zdo-
konalení našich myslí. Když někoho žádáme, aby
nám požehnal, žádáme vlastně dotyčnou osobu, aby
nám pomohla zdokonalit naši mysl. První a nejpřed-
nější věcí, kterou bychom si jako ti, kteří následují
náboženství, měli připomínat, je: "Mým cvičením je
ukázňovat a proměňovat mysl." Jinak bychom si
mohli myslet, že praktikovat dharmu znamená vyko-
návat rituály či hrát na bubínky a činely nebo jen číst
písma. Tyto věci jsou. okrajové vzhledem k hlavnímu
cvičení, které má přizpůsobit či proměnit mysl.
Existují zprávy o kadampovských mistrech, medi-
tujících na stupních duchovní stezky. Začínali melo-
dickým recitováním svých modliteb. Pak v naprostém
mlčení setrvali v hluboké meditaci, jako kdyby upad-
li do spánku. Podobně i ti, kdo znali zesnulého lamu
Khunnua, mi říkali, že kdykoli ho šli navštívit, nalez-
li jej obvykle se svrchním rouchem přes hlavu, hlu-
boko ponořeného v rozjímání. Nenašli jej recitovat
modlitby nahlas. Ale když se k němu kdokoli přiblí-
žil, ihned odkryl svou hlavu a ptal se, proč dotyčný
přišel.
Lidé jako on jsou skutečnými následovníky. Místo
hlasitého recitování modliteb či manter sledují svou
mysl. Když je směřování pozitivní, radují se a zkou-
šejí je podporovat. Když je negativní, nasadí protilát-
ky. Takto tráví svůj čas, sledují mysl a udržují nepře-
rušenou plnost mysli. Samozřejmě je to zpočátku
velmi obtížné. Někteří následovníci z mých známých
mi říkali, že je obtížnější sledovat svou mysl než zů-
stat v čínském vězení. To je jejich vlastní osobní zku-
šenost. Meditování jednobodové, které znamená sou-
středit bez analyzování všechnu duševní pozornost
jedince na jeden předmět, je velmi obtížné. Ale tato
obtížnost je úměrná stupni jeho poznání.
Vytrváte-li ve svém cvičení po dlouhou dobu, je
nesporné, že se mysl bude postupně rozvíjet. Jsem si
jist, že někteří mezi vámi tuto zkušenost mají. Větši-
na z nás je stále na obyčejném stupni vývoje. Ale
když porovnáte své přítomné chování se svým chová-
ním v minulosti, kdy jste nebyli ovlivněni praxí dhar-
my, měli byste si uvědomit určitý rozdíl. Jsem si jist,
J
že když vyvineme úsilí, můžeme všichni své mysli
zdokonalit. Text praví:
Medituj o laskavosti všech vnímajících bytostí.
Vnímající bytosti jsou k nám nesmírně laskavé.
Velký indický mistr Čandrakírti velebil soucit jako
důležitý na počátku, uprostřed i na konci našeho cvi-
čení. Tento soucit vzniká, když přemítáme o bezmoci
a utrpení vnímajících bytostí. Soucit je přáním, aby
vnímající bytosti byly osvobozeny od utrpení. I kdyby
vnímající bytosti neexistovaly, neměli bychom žádný
základ pro vznik soucitu.
Chyby našeho sebestředného postoje a užitek pra-
menící ze zájmu o ostatní jsou popsány v Oběti du-
chovnmu mistru:
Tato chronická choroba sebestřednosti
je příčinou nechtěného utrpení.
Pochopím-li to, kéž jsem povzbuzen,
abych nalezl vinu a nepovolil.
A zničil tohoto obludného démona sobectví.
Pečovat o své matky a usilovat
o zajištění jejich blaha
je vstupní branou k nekonečné ctnosti.
Když tohle vidím, kéž,jsem povzbuzen,
aby mi byly dražší než můj život,
I kdyby z nich povstali moji nepřátelé.
Důležité je znovu a znovu přemýšlet o prospěchu,
který přinese zájem o ostatní, a chybách sebestřed-
nosti. Můžete tak učinit přemítáním o své vlastní zku-
šenosti, pozorováním ostatních a četbou. Stejnou kni-
hu mohou číst dva lidé, ale protože jsou v jejich
postojích rozdíly, každý si z přečteného odvodí jiný
smysl. Obyčejný člověk, který čte příběh, bude mít
sklon vyvinout více náklonnosti i nenávisti. Osoba
s nějakou zkušeností probuzené mysli bude schopna
vidět příběh ze stanoviska prospěchu, který přináší
pomoc druhým lidem. A pro někoho, kdo skutečně
dosáhl jisté duševní proměny, se stane učením vše, co
se před ním objeví. Pro takového člověka bude do-
konce i každodenní zkušenost zdrojem duchovního
učení. Tohle je to, co se míní, když se řekne, že je tře-
ba by¦t schopen vidět pokyn ve všem viditelném.
Existuje mnoho způsobů, jak rozjímat o chybách
sebestřednosti, výhodách zájmu o ostatní a skutečné-
ho úmyslu dát svému já splynout s ostatními. Znovu
to stručně vysvětluje Obět' duchovnímu mistru:
Zkrátka, ta dětinská námaha je jen.
k jejich vlastním koncům,
zatímco buddhové pracují výhradně pro ostatní.
Porozumím-li rozdílům mezi jejich vlastními
nedostatky a ctnostmi, kéž jsem inspirován,
abych dokázal zaměnit sebe za druhé.
Snadno lze vidět rozdíl mezi dětinskými, nedospě-
lými bytostmi, které jsou zaujaty jen sledováním
svých vlastních zájmů, a plně probuzenými buddhy,
kteří pracují jen kvůli ostatním. Obyčejné dětinské
bytosti, jako jsme my, jsou zcela a ochotně ovládány
sebestředným postojem. Buddhové, kteří chápou ne-
dostatky sobeckosti, se dobrovolně zabývají prospě-
chem ostatních. Dát splynout sobě samému s ostatní-
mi neznamená pouze myslet na ostatní jako na sebe
a na sebe jako na ostatní Znamená to, že vezmete
svůj postoj, ve kterém považujete sebe samé za velmi
vzácné, a přenesete ho na ostatní, a místo sebe bude-
te za velmi vzácné považovat je. Váš předcházející
postoj opomíjení, který jste zaujímali ve vztahu
k ostatním, použijete nyní na sebe samé. .
To neznamená, že byste neměli na sebe vůbec
myslet. Ale když jde o vyplnění záměr, ostatních,
měli byste opomíjet své vlastní zájmy. Musíte-li si vy-
brat mezi svými vlastními zájmy a blahem ostatních,
jejich zájmy mají přednost. Krátce řečeno, dáte-li se
k dispozici ostatním, naleznete v tomto životě štěstí
a nakonec dosáhnete stavu vševědoucnosti. Používá-
te-li ostatních pro své vlastní osobní cíle, získáte
mnoho nepřátel a lidé o vás budou špatně mluvit. Va-
še pýcha se bude nadýmat. Když se objeví pýcha, po-
roste i žárlivost.
Stanete se soutěživým, pohrdlivým k ostatním
a dotěrným k nadřízeným. Takže, jestliže si o sobě
hodně myslíte a přehlížíte ostatní, i v tomto životě se
budete střetávat s neustávajícím proudem pohrom.
Až budete umírat, každý, kdo vás znal, se bude rado-
vat a říkat: "To je dobře, že tenhle člověk je mrtvy,
Někteří lidé možná dokonce řeknou, že vaše smrt ne-
přišla dost brzy.
Na druhé straně, dáte-li se k dispozici ostatním,
budete je považovat za nejdůležitější a pokusíte se jim
všemi možnými prostředky pomáhat, každý vás bude
považovat za přítele a budete drazí jejich srdcím.
Když takto hovoříme o ostatních, neznamená to nutně
všechny vnímající bytosti, protože ve skutečnosti ne-
můžeme být ve vztahu ke všem vnímajícím bytostem.
Znamená to, že byste se měli pokoušet tak mnoho, jak
je to možné, pomáhat vnímajícím bytostem, se který-
mi žijete a stýkáte se s nimi. Čelíte-li potom obtížím,
každý se přižene, aby vám pomohl. Když onemocníte,
lidé přijdou a budou se o vás starat, i když vám třeba
nepodají více než sklenici vody Nakonec v den, kdy
zemřete, každý pocítí ztrátu a bude říkat: "Bohužel,
ztratili jsme dobrého přítele, bude nám chybět." To
bude vaše zkušenost v tomto životě. A protože jste na-
shromáždili zásluhy tím, že jste se starali o ostatní,
v budoucích životech vaše štěstí jen poroste.
